Němčina? Plánoval jsem to, ale nerozumím vůbec nic, směje se Lubomír Štach
Jak spokojený jste vlastně byl s vystoupením ve Znojmě?
Bod z venku se vždycky počítá, škoda, že jsme v prodloužení nedosáhli na ten druhý. Takže spokojenost asi spíš není než je, chtěli jsme aspoň dva bodíky.
Byly vypsány prémie na výhru?
Jo, nějaké se vypsaly, ale bohužel. Asi kluci chtějí, abych ušetřil. (smích)
Byl jste nervózní?
Musím přiznat, že jsem nervózní byl, po pár letech to na mě dopadlo. Když jsem šel na led při rozcvičce, zakopl jsem, tak jsem si říkal, že asi není něco v pořádku, ale časem to celkem zmizelo. Škoda, že teď zrovna máme nějakou epidemii v kabině, takže jsme nepřijeli úplně stoprocentně nažhaveni a v plné síle.
Jak se vám hrálo v roli soupeře?
Strašně, protože už jsem asi týden nemocný a nemůžu se toho zbavit, takže jsem neměl vůbec energii, ten zápas jsem jen přežíval a moc si to neužil. Moc mě ale potěšili fanoušci tím, že mě vřele přivítali, a rodina tím, že přijela. Byl to zážitek.
Byla to velká změna po tolika letech?
Změna to určitě je, protože hrajeme i trochu jinačí styl a ta pozice v týmu je taky od začátku jinačí. Každý si to musí vybojovat. Myslím ale, že po dlouhé době ve Znojmě už to chtělo změnu.
Innsbruck zažil výborný start do sezóny, ale nyní v posledních zápasech spíše prohrává. Jak jste zatím spokojen?
Jednou je člověk nahoře, jednou dole, nedalo se čekat, že budeme pořád vyhrávat. Teď už je však na čase zase vyhrát nějaký zápas za tři body, protože to potřebujeme.
Na daleké cesty jste si už nejspíš zvykl.
Je to podobné, jako když jsem cestoval se Znojmem, akorát ve Znojmě jsem měl daleko lepší místo v autobuse. Teď tam bohužel sedím na sedákách jako ostatní, ale to se nedá nic dělat a musím se s tím nějak vypořádat.
Jaké jsou cíle vašeho týmu?
Hlavně udělat šestku. Teď se nám moc nedaří v koncovce, tak snad se zvedneme a začneme zase naplno bodovat.
Domluvíte se se spoluhráči v kabině?
Mluví se tam jen anglicky, takže to je úplně bez problému.
Učíte se německý jazyk?
Plánoval jsem to, ale nerozumím vůbec nic, moc jsem se toho zatím nenaučil. Jak jsem říkal, všichni na zimáku mluví anglicky a to mi vyhovuje. V obchodě se vždy nějak dorozumím, jinak mě to vlastně nějak nenutí. Do restaurace nechodím, manželka mi vyvařuje doma. (smích)
Jaký je Innsbruck jako město?
Je tam nádherně. Jsem moc rád, že jsem se tam dostal, doufám, že se nám vydaří sezóna a uvidíme co bude dál. Moc se mi tam líbí a jsem tam velice spokojený.
Ale do rodného Vsetína to máte hodně daleko.
Co se dá dělat, ale aspoň mám klid od rodiny. (smích) Na druhou stranu máme teď týden pauzu během reprezentační přestávky, tak se domů dostanu. Myslím, že to není tak hrozné, jako kdybych hrál někde dál, takto můžu jet v klidu autem.
Rodina za vámi do Tyrolska jezdí?
Manželka tam se mnou je, jinak mě zatím navštívila jen sestra. Všichni ostatní na mě kašlou, tak doufám, že si to přečtou a přijedou. (smích)
Poslední otázka, sledujete Znojmo dál i po svém odchodu?
Jo určitě, dívám se na sestřihy, moc klukům přeju, aby se jim dařilo. Nyní se zvedli a myslím, že hrají dobrý hokej. S klukama jsem dál ve spojení, za těch deset let se kamarádské vztahy nepřetrhají tak rychle, jako když se někdo s někým pohádá. Kamarádi jsme dál, i když hraji za jiný klub.