Nové tváře Orlů 2003/2004 II.

Rozhovory
ST 28. 5. 2003
Z n o j m o - Dvojnásobný juniorský mistr světa dvaadvacetiletý <b>Tomáš Duba</b> je další zajímavou novou tváří ve znojemském dresu. Po dvouletém angažmá na postu brankářské jedničky v nejvyšší finské soutěži se postaví do znojemské branky, kam ho na roční hostování uvolnila pražská Sparta. Ve Znojmě by měl být brankářskou jedničkou. Jak svou pozici vidí on? Je možné, aby dvojnásobný juniorský mistr světa maturoval z češtiny na jedničku? Umí Finové vyslovit slovo znojemští? Odpovědi odhaluje rozhovor s druhým nejmladším hráčem znojemského týmu.
Vstupenky na MS IIHF 2024 v Česku Byl to někdo z rodiny, kdo tě přivedl k hokeji?
U nás v rodině nikdo moc nesportoval. Byli jsme úplní laici. Táta, po tom, co jsem začal s hokejem, studoval všechny možný knížky a myslím si, že je teď docela odborník. I když už tady nejsem, chodí stále na hokej, sleduje hlavně dorost a juniory. Mámu to taky slušně chytlo. Teď, když žehlí, sleduje Buly. Od mala jsem hrál za Spartu. Dostal jsem se k tomu vlastně náhodou přes kamaráda, který mě přivedl v sedmi letech na nábor a ono to bylo zrovna na Spartě. Vůbec jsem neuměl bruslit, jezdil jsem se židlí na bruslích na klíček. Do branky mě postavili prý proto, že nemám nohy do „O“, ale mě to tam táhlo vždycky. Prošel jsem pak všemi věkovými kategoriemi a v šestnácti jsem už trénoval s áčkem. Máma mě taky držela u studia, takže jsem při hokeji skoro s vyznamenáním maturoval na strojní průmyslovce. Pokazila mi to ekonomika, ale měl jsem jedničku z češtiny.

Za pár dnů ti bude 22 let. Na tak mladého brankáře máš již za sebou pestrou kariéru. Ví se o tobě, že jsi dvojnásobným juniorským mistrem světa.
Byly to super dva ročníky a hlavně to druhé mistrovství v Petrohradě bylo rozhodující pro další vývoj mé kariéry. Byl jsem vyhlášen nejlepším gólmanem šampionátu a několik klubů o mě projevilo zájem. Váhal jsem mezi Amerikou a Finskem. Ve Finsku ale nechávají chytat mnoho mladých brankářů, a tak si myslím, že to pro mě byla nejlepší volba. Tak jsem se dostal do Lappeenranty. Kdybych zůstal u nás, musel bych se vypracovat z I. ligy nebo dělat náhradníka a určitě by to trvalo o hodně dýl, než bych se prosadil.

Proč dávají ve Finsku tolik příležitostí mladým?
Jednak to bude asi tím, že mnoho dobrých hráčů už v mladém věku odešlo do Ameriky, kde se vyhrálo na farmách a taky asi tím, že je finská liga už třetí ročník uzavřena, a tak mohou kluby hrát v klidu, nemají starosti s případným sestupem a mladým mohou dávat větší prostor. Skoro v každém mančaftu hrají dvě lajny mladých a myslím si, že to je pro ně lepší, než když odejdou do světa.

Jak jste dopadli v letošním ročníku finské ligy?
Sezóna to byla dobrá. Měli jsme velmi mladé mužstvo, mladého trenéra i mladého brankáře (úsměv). Do vánoc jsme byli na druhém místě. Pak se ale zranili klíčoví hráči, a tak jsme nakonec skončili desátí, jediný bod za play off.

Kdybys srovnal naši a finskou soutěž, která je lepší?
To se vůbec nedá srovnávat. Mně se naše liga líbí daleko víc. Je tady hodně technických hráčů. Nehraje se sice v takovém tempu, ale hráči u toho přemýšlí. Je to pěknější na koukání. Ve Finsku je to takový nastřelování, rychlý bruslení, urputný boj a spousta osobních soubojů. Pro brankáře je to ale jednodušší, když hráči hrají a myslí přímočaře, nesnaží se ještě přihrát lépe postavenému spoluhráči, jak je to u nás. Tam na to nemají čas.

Bude pro tebe přechod složitý?
Vzpomínám si, že když se vracel Petr Bříza, taky si musel hodně zvykat. Snad mi to nebude trvat moc dlouho. Jsem mladý, tak si snad zvyknu rychle.

Proč ses rozhodl zrovna pro Znojmo, když ses vracel zpět?
Měl jsem asi tři nabídky, mezi nimi i nějaké kluby z Finska. Ve Finsku jsem chtěl zůstat buď tam, kde jsem byl, nebo jsem chtěl do nějakého lepšího klubu. Odtud ale žádná nabídka nepřišla. Všichni mi pak radili, abych se vrátil domů a snažil se tady zviditelnit, udělat si jméno. Mě tady vlastně skoro nikdo nezná. Chtěl jsem zkusit chytat v dobrým mužstvu a to tady ve Znojmě je. Měl jsem nabídku ještě z jednoho klubu, ale ten takové zvučné jméno neměl.

Sportovní manažer Dočekal v jednom rozhovoru uvedl, že ti klub vytvoří podmínky, abys byl ve Znojmě jedničkou. Jak ty se na svou pozici díváš?
Já si myslím, že v žádném klubu na světě to není tak, že přijde mladší brankář a dostal by rovnou příležitost být první. Tady je ta šance pro oba stejná, záleží na tom, kdo bude v lepší formě, momentální pohodě, koho bude klub chtít a tak. Šance jsou pro oba stejné, ale já se o místo rozhodně poperu. Myslím si, že se budeme střídat a chytat bude ten, kdo na tom bude líp. Hlavní ale je, aby to šlo mužstvu.

Jaké to vůbec bylo, dělat dvojku takovému zkušenému brankáři jako je Petr Bříza?
S Petrem jsem byl jen chvíli. Ale dívat se na něj jak chytá, odkoukávat zkušenosti při tréninku i v zápase, mi dalo určitě hodně. S jeho zkušenostmi to bylo jako číst hokejovou knížku, bylo to skvělý. Chytání je vůbec o zkušenostech. S každým zápasem, s každým gólem jich přibývá a stále je co zdokonalovat. To i takový gólman jako Petr říkal, že má stále ještě co zlepšovat.

Byl jsi draftován Pitsburghem. Máš nějaké zprávy, jestli o tebe mají zájem?
Doufal jsem, že by po sezóně něco mohlo přijít, ale nakonec jsem je asi nepřesvědčil natolik, aby o mne projevili zájem a nabídli mi smlouvu. Doufám, že to někdy v budoucnu ještě přijde.

Když teď na chvíli opustíme hokej, jak se ti líbilo Finsko?
Ve Finsku se snad líbí všem. Je to taková pohodová země, kde je klid, lidi nikam nespěchají, jsou ohleduplní, vstřícní. Krásná krajina, krásná příroda. Z hlediska bezpečnosti by bylo úplně ideální mít tam děti. Někdy v budoucnu bych se tam hrozně rád vrátil. Město bylo podobné Znojmu. Mělo asi padesát tisíc obyvatel. Bylo to fajn. Lidé vás poznávají, zdraví. Myslím si, že ve Znojmě to bude podobné. To není jako v Praze, kde neznáte ani lidi z vedlejšího paneláku.

Finština je pro nás nepochopitelná řeč. Jak ses tam domlouval?
Anglicky a jenom to, co jsem uměl ze školy. Byla to teda bída, ale pak jsem se trochu rozmluvil. Druhým rokem jsem začal trochu i finsky. Hodně rozumím a něco už i řeknu. Není to žádný dialog. Spíš věty typu: „Mám hlad“. „Já taky“. Možná bych i zvládnul pozvat holku do kina, ale těžko bych už jí řekl, že má krásné oči nebo tak něco.

Když už si to načal. Jak se ti líbila finská děvčata?
No, já jako mladej kluk, svobodnej, jsem samozřejmě okoušel i tuto stránku finského prostředí (smích). Druhou sezónu jsem strávil s finskou přítelkyní, kterou jsem si tam našel. Myslím si, že to bylo velmi prospěšné pro nás oba. Mně to tam zaprvé líp utíkalo (smích) a taky jsem se zdokonaloval v angličtině i finštině. Strávil jsem třeba vánoce v její rodině a bylo to skvělý. O prázdninách chce za mnou přítelkyně přijet a pokud se jí tady bude líbit, chce tady zůstat. To by se ale musela naučit česky. Pro Finy je těžší se naučit česky, než pro nás finsky. Když jsem jim tam říkal, že jdu do Znojma, hledali znojemský klub na internetu, ale nemohli ho najít. Až když sem jim řekl, že Znojmo jsou Znojemští orli, tak dokázali internetové stránky klubu najít, ale znojemští vůbec nedokázali vyslovit. Oni tam nemají některá písmena a jedním z nich je právě zet.

Máš ještě nějaké jiné záliby?
Je jich víc. Nejradši asi chodím do kina nebo sleduju filmy na videu nebo DVD. Hrozně rád jezdím na kole po krajině, lákají mě hrady a zámky. Chytá mě veškerý sport a poslední dobou, co jsem si udělal řidičák, tak auta. Taky si hraju s počítačem. Ve Finsku to bylo vlastně jediné spojení s domovem i se světem. Začal jsem trochu hrát na kytaru a samozřejmě poslouchám muziku, bez rozdílu žánrů. A rád čtu.

NEWSLETTER