Erste

Herně jsme lepší než soupeř, ale nedaří se nám dávat góly, vysvětluje Josef Zajíc

Herně jsme lepší než soupeř, ale nedaří se nám dávat góly, vysvětluje Josef Zajíc
2.1.2018 | Jakub Prchal

Josef Zajíc v posledních zápasech dostává hodně prostoru a proti Linzi dokonce vstřelil svůj první ligový gól v dresu Znojma. Po utkání s Fehérvárem ale spokojený nebyl, jeho tým totiž proti tabulkově blízkému celku nebodoval.

Jak hodnotíte zápas s Fehérvárem?
Těžko se mi hodnotí zápas, který jsme prohráli. Do utkání jsme vstoupili dobře, zaslouženě jsme i vedli. Poslední dobou hrajeme lépe než soupeři, ale máme jeden velký problém – nedáváme góly. Trápíme se v koncovce. Naposledy přes čtyřicet střel, ve Fehérváru dokonce padesát. Trápíme se a to je náš největší problém. Ve druhé třetině jsme měli takový výpadek. Hodně jsme se tlačili dopředu a zaspali jsme dvě střídání, což se vymstilo. Další gól jsme pak inkasovali po situaci, kdy se nevědělo, jestli nešlo o ofsajd. Když dostaneme takové hloupé góly, na které nemůžeme reagovat, protože máme zakletou branku v útoku, tak je to těžké…

Trenéři říkali po posledním venkovním zápase, že tyto náročné zápasy rozhodují přesilovky. Opět jste žádnou nevyužili…
Přesilovky rozhodují úplně všechny zápasy. Kdo je umí sehrát, ten udělá velký krok k výhře. Hra pět na pět je v dnešním hokeji hodně vyrovnaná. Je potřeba využívat situace, kdy máme v poli o jednoho hráče více a jsme si tak schopní zajistit převahu. V přesilovkách musíme více střílet. Snažíme se, ale soupeř všechny naše střely blokuje. Pracujeme na tom sice na tréninku a hledáme řešení, ale všechno se zdá zakleté. Musíme pracovat a snad se štěstíčko otočí k nám.

Zápasy hrajete pravidelně obden. To vám vyhovuje více, než když musíte trénovat?
Určitě, zápas je vždycky lepší, ale všechno spolu souvisí. Když hrajete tak často, pak jsou pro vás i ty tréninky náročnější, proto je důležitá regenerace. Tréninky jsou kratší a intenzivní, abychom vše podřídili zápasům.

V posledních zápasech hrajete ve druhé obraně s Janem Lattnerem…
Je skvělé, že hraju. My mladí to máme těžší, protože si musíme počkat na tu svoji šanci. Až jí dostanete, pak musíte přesvědčit o tom, že si šanci zasloužíte i nadále. Záleží na nás, jestli šanci využijeme, nebo ne. Těch šancí není tolik, takže jsem ze začátku moc nehrál, ale doufám, že tam teď vydržím co nejdéle.

Zdobí vás ofenzivní styl hry, v Linzi jste dokonce dal gól z předbrankového prostoru. Máte pokyny podporovat útok, nebo máte takovou hru v krvi?
Už od dětství mám takové choutky. Důležité je postupovat ze zajištěné obrany, ale občas ten útok podpořím. Trenéři po nás chtějí, abychom poctivě plnili defenzivní úkoly. Podle vývoje zápasu nám pak říkají, abychom třeba podporovali útok. Rád si zaútočím, ale musím si hodně dávat pozor, abych to pak dobruslil směrem dozadu a nevzniklo z toho nějaké přečíslení.

Prohráli jste dva zápasy s tabulkově přímým konkurentem. Je to náročné na psychiku, když do střetnutí vstupujete s pocitem, že potřebujete bodovat?
Určitě to není snadné. Hlavně vzhledem k faktu, že se hraje obden. Neustále musíte být připravení na další zápas a po skončení jednoho už vlastně musíte všechny myšlenky zaměřit na ten další. Soupeře nevnímáme. Je jedno proti komu hrajeme. Ať už hrajeme dvakrát s Fehérvárem, nebo třeba s Linzem a Vídní, tak se nic nemění.