Ondřej Šmach: Ryby mu nebraly, tak se dal na hokej
Ondro, ty patříš do kádru Znojma, ale znojemský dres jsi na sobě nikdy neměl.
Loni jsem podepsal smlouvu se Znojmem, a protože se tam nehraje extraliga juniorů, šel jsem z Brna hrát juniorskou extraligu do Prostějova.
Odkud jsi, kde jsi doteď hrál?
Pocházím z Hodonína a tam jsem i s hokejem začínal. V první třídě jsem začal chytat ryby, ale ty mi moc nebraly, tak mě to nebavilo. Pak byl nábor na hokej a mně se hokej vždycky líbil, proto jsem to šel zkusit. A když v Hodoníně hokej zrušili, jezdili jsme tři hráči trénovat do Skalice. V dorostu jsem šel do Brna.
Byl jsi v týmu, který letos na mistrovství světa osmnáctiletých skončil na třetím místě za Rusy a Američany. Jaká byla spokojenost s tímto výsledkem?
Byla to škoda, že jsme nebyli zlatí. Všichni o nás říkali, že jsme velmi silný tým, ale celé mistrovství nám nevyšlo střelecky. Vždycky jsme dávali hodně gólů, ale v základní skupině jsme remizovali třikrát 1:1, a tak jsme trochu se štěstím postoupili. Vyšlo nám čtvrtfinále proti Švédům, které jsme vyhráli jednoznačně 5:1, v semifinále s Amerikou jsme prohrávali 2:4, před koncem jsme nastřelili tyčku a několikrát netrefili prázdnou bránu. Proti Kanadě jsme pak vybojovali třetí místo.
Je nějaký rozdíl mezi jednotlivými reprezentačními týmy?
Každá země má něco svého typického, Rusové lítají jak blázni, jsou do všeho hr, dokonce jsou schopni se i na ledě mezi sebou pohádat. Fini taky lítají, ale hrají daleko víc fyzicky. Jediní my a Slováci jsme drželi pohromadě, hráli jsme jako kolektiv. Samozřejmě Američani, Kanaďani to nejvíc mlátí.
Odkdy se objevuješ v mládežnických reprezentačních výběrech?
Od šestnáctky.
V reprezentačním týmu jsi hrál v první obraně. Jak bys sám sebe charakterizoval jako hráče?
Odmala hraji obránce, teď většinou na levé straně, sedí mi to tam líp. Jsem spíš ofenzivní, já bych asi nikoho nezmlátil. Snažím se hrát víc hlavou než tělem. Na těle musím ještě hodně zapracovat.
Jaký je tvůj největší hokejový úspěch?
Třetí místo na mistrovství světa a doufám, že to není můj poslední. Taky si hodně cením druhého místa v juniorské extralize v Prostějově.
Hokej zabírá hodně času. Jak je to u tebe se školou?
Studuju v Prostějově obor mechanik seřizovač s maturitou, druhý ročník. Teď si dodělávám všechny zkoušky, protože jsem se ve druhém pololetí do školy skoro vůbec nedostal.
Máš sourozence, kteří by se také věnovali sportu?
Mám starší sestru, nesportuje, kreslí.
Co tvoje hokejové sny?
Snů mám hodně, ale ty se neříkají.
Ve Znojmě poprvé trénuješ s muži. Jak to zvládáš?
Je to hodně velká zabíračka, je to úplně něco jiného jak v juniorech. Po prvních třech dnech jsem měl po tréninku problémy dojít domů, vždycky jsem padl do postele.
V Prostějově se hokej dostal do krize. Jak to vypadá s tvým dalším působením?
Prostějov prodal juniorku do Brna, tam bych mohl hrát taky, ale ve Znojmě chtějí, abych hrál první ligu za muže. Kde to bude, ještě nevím. Rozhodne se až o prázdninách.