Petr Hrachovina: Nezavrhuji, že se v bráně ještě objevím

Ve Znojmě působíte již druhým rokem, jak jste navázal spolupráci s klubem?
Já jsem tady působil jako hráč už v sezoně 1997/98, takže prostředí ve Znojmě jsem znal. Když před loňskou sezonou skončil jako trenér gólmanů Jaroslav Kameš, tak jsem dostal nabídku od majitele klubu pana Ohery a trenéra Martina Stloukala. Měl jsem chvilku na promyšlení, nabídku jsem přijal. Vrátil jsem se tam, kde se mi předtím líbilo už jako hráči. Je to pro mě taková srdcová záležitost.

Na znojemské střídačce jste jedním ze tří trenérů, jejichž složení se před pár měsíci hodně obměnilo. Dá se srovnat vaše spolupráce s bývalým trenérem Stloukalem a s nynějším Režnarem?
Nedá, je to úplně něco jiného. S Martinem Stloukalem jsme se znali od malých kluků, takže jsem věděl, že spoustu věcí není potřeba rozebírat. Na druhou stranu byl Martin trenér, který si vše chtěl řídit sám, takže jsem neměl tolik prostoru se projevit. Samozřejmě nechal si některé věci říct, poradit. S Jiřím Režnarem i Milanem Navrátilem jsou věci, které si říkáme mezi sebou. Cítím se více platnější.

Jako trenér brankářů vykonáváte rovněž funkci vedoucího mužstva. Co to obnáší?
No...když jsem loni podepisoval smlouvu, tak mi řekli, že budu jen trenér brankářů. Když jsem sem přišel, tak jsem se dozvěděl, že budu navíc zápolit s počítačem, což je můj nepřítel číslo jedna. Ze začátku jsem si myslel, že se zabalím a půjdu zpátky. Bylo toho na mě strašně moc. Kluci mě ještě občas hecují, že za Jardy Kameše (předchozí vedoucí týmu) bylo to a to...ale myslím, že teď už vše zvládám dobře. Ale když jsem třeba vyvěšoval jídelníček na nástěnku, tak jsem si připadal, jako kdybych pracoval s malými dětmi. Zvykl jsem si, takže teď už to beru s humorem. Ale stane se, že na něco zapomenu. Kluci mě pak upozorní, občas dostanu nějakou pokutku.

Můžete prozradit nějakou svou minelu?
Před utkáním v Linzi nebo Grazu jsem zapomněl do oficiálního zápisu dát jméno Jana Müllera. Pak koukám na rozbruslení, Honza si jezdí po ledě a připravuje se na zápas. Takže jsem rychle utíkal k časoměřičům a svou krkolomnou němčinou jsem je upozornil, že bych to potřeboval změnit. Naštěstí to vyšlo. To byl jeden z těch horších momentů, kdy jsem si říkal "Proboha, hlavně ať nedá gól, ať se na to nepřijde". Občas napíšu špatně číslo, to se mi stává častěji. Ale to je vše tím, že s počítačem celkem zápolím.

Kromě vaší práce ve Znojmě se zároveň se angažujete také v boskovickém hokeji...
V Boskovicích působím pátým rokem jako sportovní manažer. Protože jsem se domluvil na spolupráci tady, tak jsem s aktivní kariérou skončil. I když minulý rok jsem si také pár zápasů odchytal.

⇒  Petr Hrachovina a Petr Kučírek na trenérské lavičce A-týmu v sezóně 2012/2013

Dojíždění do dvou klubů musí být složité, jak to zvládáte?
Je to trochu těžší, ale já jsem zvyklý na cestování, takže až tak moc mi to nevadí. Jediná věc, která mi vadí, je ta, že už nemůžu hrát. I když...před pár týdny jsme v Boskovicích odstartovali přípravu a byl jsem si na prvním tréninku zachytat. Takže ještě pořád nezavrhuji, že bych se mezi tři tyče vrátil, ale myslím, že se to asi těžko bude zvládat.

Chybí vám chytání?
Chybí. Proto jsem to zkoušel ještě v minulém ročníku skloubit, ale nešlo to. Loni jsem se dostal na dva zápasy. Moje práce, působení u znojemského klubu mi to nedovolilo. Ale nelituji toho. Já jsem si víceméně vypiplal jen syna, který je také gólman, takže když opustil rodinné hnízdo a vydal se do světa, tak jsem toto bral jako svou další příležitost.

Zmínil jste vašeho syna Dominika, kde momentálně hraje?
Chytá ve finském Tappara Tampere. Já jsem na něj docela přísný, ale vzhledem k tomu, že se prokousal do reprezentační dvacítky, tak jsem s ním spokojený. Loňská sezona nebyla zcela dle jeho představ, protože měl v týmu silnou konkurenci. Letos zatím pravidelně nastupuje v juniorce, seděl na střídačce jako dvojka i při zápasech A-týmu. Měl by být v juniorském mužstvu jednička. Ale u gólmanů je to složité. Já jako otec jsem šťastný a pyšný, že se dostal tam, kde je teď.

Kdyby se vrátil do Česka, mohl by hájit barvy Znojma?
Je přímo hráč Znojma, takže kdyby působil v Česku, tak by to bylo pravděpodobně tady. Samozřejmě je otázkou, pokud by k této situaci došlo, kdo z nás dvou by musel odejít. Nevím, jestli by to všichni lidé strávili. Já bych na něj byl přísnější, měřítko bych měl také trochu jiné, ale český člověk dokáže být zlý, takže by to asi nedělalo dobrotu.

Jak už jste zmínil, chytal jste i ve Znojmě v době, kdy se zde hrála baráž s Opavou o postup do extraligy. Jak na tuto sérii vzpomínáte?
Skončila smutně... Skončila smutně, protože jsme nepostoupili, což mě mohlo dostat do mé vysněné extraligy. Já jsem tady strávil jen jeden rok, ale byla tu výborná parta, mužstvo jako zvon. První sezona v první lize a my jsme si hned vybojovali baráž o extraligu. A kdyby bylo štěstí, tak Tomek ten gól v prodloužení během šestého zápasu nedal, byly by penalty, já bych je třeba vychytal. Bylo by to něco, co by mě strašně uspokojovalo. Bohužel se tak nestalo. O rok později to kluci dokázali i beze mě.

Nastoupil jste ještě někdy později do takto důležitých zápasů?
Když se vezme baráž, tak to bylo v mé kariéře jakoby to nejvíc. Ale třeba v Rosicích jsme se jednou dostali do semifinále ligy, kde jsme poté prohráli 2:3 na zápasy. Z hlediska důležitosti ale byly zápasy ve Znojmě ty nej. Nejvyšší meta, které jsem dosáhl. Když tedy nepočítám in-line hokej, tam už jsem byl i v reprezentaci.

Vraťme se do přítomnosti. Největší otazník ve znojemském kádru jsou právě gólmani. Jak se bude situace dále vyvíjet?
Myslím si, že dnešní zápas (úterní duel s Kladnem, v němž Orli vyhráli 7:1) hodně napověděl. Nemělo by se to říkat dopředu, ale jsem rád, že to Kubovi vyšlo. Nechci říkat, že je jednička, ale v této chvíli jsme se všichni tři trenéři shodli na tom, že je pro nás jednička. A s největší pravděpodobností bude chytat první mistrovské utkání.

Přesto bylo avizováno, že jeden brankář tým opustí. Máte už v tomto jasněji?
Rozhodnutí zatím ještě nepřišlo. Zatím jsme ještě tak úplně nerozhodli o tom, kdo dostane pomyslného „černého petra“. Je možné, že nikdo, že tu zůstanou všichni tři. Ale to už je otázka na vedení, jestli by s tímto souhlasilo. Otázka také je, zda by to bylo pro mužstvo to nejlepší. Další věc je, že můžete jednomu brankáři říct, že tu bude jako trojka, a on tuto roli nebude akceptovat. Konkrétní jméno ale nechci říkat, momentálně ho ani nevím. My to chceme rozhodnout co nejdříve. Kádry se pomalu uzavírají, nechtěli bychom toho jednoho zašlapat do země.

Vy pracujete s gólmany nejvíce, můžete je jako brankáře charakterizovat?
Tak hlavně každý je úplně jiný. Kuba Čech je gólman, který vesměs všechno vystojí, situace ustojí na nohou. Landsman dobře čte hru, předvídá, je rychlý, velmi dobrý při samostatných nájezdech. Richard je pro mě klasická finská škola, je vysoký, výborně pokrývá branku lapačkou a vyrážečkou.

Dá se říct, který z těchto stylů je vám nejbližší?
To je těžké. Na Filipovi se mi líbí, jak dobře čte hru, kdyby zůstal jako Kuba stát, tak by chytil ještě spoustu puků navíc. Protože když jde do rozkleku, tak brána zůstává nahoře otevřená kvůli jeho menšímu vzrůstu. Ale abych řekl, který styl se mi líbí...já jsem chytal úplně jinak než tito tři.

Po loňské sezoně se vydal do české extraligy znojemský brankář Ondřej Kacetl, vy jej znáte velmi dobře, má šanci se prosadit?
Já jsem strašně rád, že se mu podařilo dostat se do extraligy. Dokonce jsem mu už psal po jednom jeho utkání v dresu Hradce. Přeji mu, aby se prosadil, aby udělal takový dojem, jaký udělal tady ve Znojmě. Když vezmu, jaký kus práce udělal od dob, kdy chytal za juniorku, když začal chytat EBEL...tak si to vše opravdu zaslouží. Samozřejmě je to i zásluha mého předchůdce Jardy Kameše, který s Ondrou pracoval. Myslím si, že je to gólman, které extraligu může chytat. Úplně bez problémů.