První půle byla dobrá, tvrdí Haman

Jaká byla první polovina ligy z pohledu hráče?
S dosavadním průběhem je zatím spokojenost velká, jak v kabině mezi hráči, tak i předpokládám ve vedení. Samozřejmě nás ubíjelo množství zápasů, které jsme prohráli o gól, i když jsme mnohdy byli lepší. Celkově se nám ale ta první polovina povedla, hlavně bodově, což je důležité.

Druhá čtvrtina byla o hodně těžší než první. V první čtvrtině se mužstva tak trochu poznávají a hrají daleko opatrněji, zodpovědněji. Navíc mají všichni ještě hodně sil. Teď už síly trochu ubývají a hra je větší dřina. V některých posledních utkáních to bylo určitě vidět i na nás. Kolikrát jsme vyhráli zápasy, kdy to vůbec nebyl pohledný hokej, ale důležité jsou body. Výjimkou bylo utkání s Třincem, které nám vyšlo. To ale vyplývá z toho, jak soupeř chce hrát. Třinec, Sparta, Pardubice se vždycky snaží hrát útočně a čistě. To s Varama, Vsetínem, Libercem, nebo s Havířovem, kteří už na buly hráče chytnou, hákují, se hraje hrozně těžko. Je to spíš taková upracovaná, urputná přetahovaná. Pro diváky by bylo lepší a zajímavější, kdyby všechny mančafty chtěli hrát hokej a ne zápasit.

Podobný byl i zápas s Havířovem?
Všichni si mysleli, že je přejedeme, ale to je nejhorší. My se taky do toho musíme nutit a je to hodně náročné jak fyzicky, tak i psychicky. Tyhle týmy hrají naprosto v pohodě, nemají co ztratit. Buď to vyjde nebo nevyjde. Od nás se očekává výhra. Když nám to nevychází, lidi začínají pískat a je to o to horší.

Vnímáte to na ledě, že diváci pískají?
Samozřejmě. Pak se ještě víc snažíte a hra je najednou křečovitá, nic se nedaří. Oni se asi lidi namlsali přípravákama a pohárem, kdy jsme hráli v pohodě, všechno nám vycházelo, předváděli jsme parádní hokej a v podstatě nebyl žádný problém. Taky se nám povedl konečně start do sezóny, a tak když se nedaří, jsou lidi nespokojení. Liga je ale něco úplně jiného. Na druhou stranu je dobře, že se vyhrává doma, to je důležité.

Jak jste se chystali na to množství zápasů venku, které vás po úspěšném začátku čekalo?
Měli jsme z toho samozřejmě strach. V jedné fázi jsme měli ze šesti utkání pět venku a to už mančaft zvládá velmi těžko. Cestování, cizí prostředí, to se body sbírají hůř. My se naštěstí snažíme hrát pořád útočně, tvořit hru.

Takže jste se vždycky těšili na vlastní obecenstvo?
To je něco úplně jiného. Můžeme hrát svůj hokej, útočný, kombinační, který nás daleko víc baví. A taky se nám doma daří.

Co provedlo s psychikou posledních pár vyhraných zápasů?
Ohromně jsme se zvedli. Začali jsme si věřit a víme, že máme na to vyhrávat, a když do hry budeme dávat to, co máme, můžeme vyhrát s každým. I když se nedaří, věříme, že se to zlomí a dobře to dopadne.

Trenér Miloš Hořava na jedné tiskovce prohlásil, že až 80% úspěchu je v hlavách hráčů. Co vy na to?
Jako při každé činnosti, tak i v hokeji je psychika hrozně důležitá. Hráč může mít natrénováno co chce, ale když si nebude věřit, nebude v pohodě, tak je to k ničemu.

Mluvil jste o silách. Letošní letní přípravu vedli kondiční trenér Milan Skrbek. Byla něčím jiná, dala vám víc?
Každý trenér má svůj styl trénování i přípravy. Ale takovou přípravu jako letos jsem za celou dobu svého hraní ještě nezažil. Byla úplně jiná, jinak vymyšlená, hodně pestrá, jednotlivé činnosti se neopakovaly. Hlavně jsme se zaměřili na trénink výbušnosti a síly, se zaměřením na rychlé starty. Vyplatilo se to, protože v hokeji jsou ty první tři kroky ve startu na puk hrozně důležitý. Potvrdilo se to hned v přípravných zápasech a na začátku sezóny. Byl jsem sám překvapen, jak jsme po ledě lítali.

Proč je letošní soutěž tak vyrovnaná?
Myslím si, že je to hlavně tím, že mnoho týmů přechází z útočného pojetí na bránění, kterému podřizuje celý systém hry. Taky brankáři jsou čím dál lepší, širší, mají větší výstroj, kolem nich je čím dál míň místa. Tak padá taky málo gólů. Taky záleží na typech hráčů, ze kterých je mužstvo složeno. Ve Znojmě to zatím nehrozí, protože je tady dostatek ofenzivních hráčů na to, abychom se vrhli jen na bránění.

Můžete se v kabině vyjádřit např. ke stylu hry, složení pětek...?
Je nás tady pár kluků, kteří se nebojí promluvit. S trenérem Hořavou mluvíme, hodně komunikujeme. On nejen diskusi přijme, ale doslova ji po nás vyžaduje. Ve vztahu k trenérovi mně osobně pomohlo to, že jsme se na ledě setkávali jako hráči, máme k sobě blíž. Já toho nezneužívám, ta autorita tam samozřejmě musí být.Vzájemně se uznáváme a respektujeme názor toho druhého.

Řve na vás trenér Hořava?
Když je potřeba a je nutnost, tak zařve. A umí to dobře! A taky pochválí, což mnoho trenérů vůbec neumí. Hráče to samozřejmě potěší a povzbudí.

Jak jste spokojen s výkony rozhodčích?
Největší problém je v tom, že rozhodčí si myslí, že to pískají dobře, hráči se zase cítí ukřivděni. Je hrozně těžké najít nějaký zlatý střed. Chystá se schůze asociace hráčů se zástupci rozhodčích. Jsou tam nějaké náměty, jak tuto situaci řešit. Vztahy mezi hráči a rozhodčími asi vyvrcholily teď tou aférou Petra Sýkory. Rozhodčí jsou taky jenom lidi. Já když za nimi jako asistent jedu, tak někteří se ke mně chovají slušně, za některými radši ani nejedu. Nejlepší je, když rozhodčí nemusí do hry moc zasahovat, tak jako třeba v zápase s Třincem. Hrozná jsou utkání, kdy je na každé straně deset vyloučených, to nebaví ani hráče ani diváky.

Když už jsme u vylučování... Co děláte pro lepší využívání přesilových her?
To je těžký. My to trénujeme každý trénink, každý den, věnujeme se tomu pořád. Ale každý zápas je tak jiný, že stačí maličkost a všechno nacvičené je úplně jinde. Ono je to spíš zase v hlavách hráčů. Je potřeba na to nemyslet, nesnažit se hrát křečovitě.

Kde vy pořád berete motivaci k vaším stabilně dobrým výkonům?
Můj hry styl je totiž z hlediska psychiky nejjednodušší. Když na technického koncového hráče nastoupí soupeř, který jej bude držet, hákovat, otloukat, tak ho za chvíli otráví. Já se do hry dostávám daleko rychleji, chodím před branku, jsem víc na tu černou práci, nejsem žádný myslitel, zakončovatel. Nejsem tolik na očích, více jsou vidět hráči, kteří sbírají kanadské body. Tak mě taky potěšilo, že si mě lidi všímají a občas si o sobě taky něco přečtu, kde mě chválí. Ale stejně mi nejvíc záleží na tom, abych měl příjemný pocit, že jsem odvedl dobrou práci pro celou pětku. Dnes je hokej na takové úrovni, že stejně musí pracovat všichni jak v útoku tak i v obraně. Je to hrozně náročný, hlavně dozadu. Často mi útočníci říkají, ať jim jdu více pomoct dopředu, ale já spíš koukám na bránění. Dobré je, že si o tom vždy promluvíme, v klidu si to vysvětlíme.