S dospělými hráči se pracuje lépe, hodnotí první týdny nového angažmá Karel Soudek

Když se 2. března 2005 Karel Soudek loučil s aktivní hráčskou kariérou, aplaudovali mu kromě zaplněné arény a spoluhráčů také hokejisté Pardubic, tehdejší soupeř Orlů v posledním utkání základní části soutěže. Přestože se nyní znojemský hokej nachází o jednu úroveň níže, proti týmu z města perníku se Soudek postaví po více než pěti letech znovu. Tentokrát již bez bruslí a hráčské výstroje, za zády svých svěřenců v rámci letního Tipsport Cupu.

Do Znojma se vracíte po pěti letech, na jaře 2005 jste zde ukončil hráčskou kariéru. Mohl byste zrekapitulovat, co jste dělal během následujících roků?
Byl jsem v Českých Budějovicích a pracoval tam jako vedoucí trenér sportovního centra mládeže.

⇒  Karel Soudek s Markem Uramem a Jiřím Dopitou při svém rozloučení s kariérou

Jak na to znojemské angažmá vzpomínáte v porovnání s ostatními ve vaší kariéře? Přeci jen jste tu strávil poměrně dlouhou dobu...
Když bych to měl porovnat časově, tak nejdéle jsem byl v Českých Budějovicích, nějakou dobu jsem působil i v zahraničí. S angažmá ve Znojmě jsem spokojený, bylo to zajímavé, sešla se tu výborná parta a hrál se slušný hokej, takže z tohoto pohledu to bylo velmi dobré.

Jaké jsou vaše pocity teď po návratu, když v kabině vidíte Radka Hamana nebo Karla Pláška, tedy hráče, s kterými jste hrával v jednom týmu extraligu?
Myslím si, že je to úplně normální. Oni jsou hráči, já trenér, kluci to tak berou a není v tom žádný problém.

Pamatujete si, kdy vás znojemský klub poprvé oslovil s nabídkou na trenérský post?
Bylo to někdy v únoru.

Věděl jste už v tu chvíli, že v Budějovicích skončíte?
To jsem nevěděl. Nabídnutou alternativu jsem potom zvažoval, já ani Znojmo na nic nechvátalo, protože nebylo jasné, jak se situace vyvine. Byl to takový rozhovor na hodně dopředu. Když se na to ale zpětně podívám, tak jsem rád, že jsem nabídky využil, v Budějovicích skončil a šel sem do Znojma.

Nyní poprvé vedete seniorský tým. Je příprava na sezónu v porovnání s mládeží jiná, a pokud ano, tak v čem?
Příprava je jiná, výrazně silovější, trochu víc se běhá... A co se pocitu z práce s dospělými kluky týká, tak je to příjemnější, protože většinou nehledají žádné kličky a výmluvy. Juniory musíte přemlouvat, protože si myslí, že už všechno umí a že je toho dost. Takže v tomto je práce lepší, příjemnější. Kluci vědí, proč hokej hrají, a je to vidět.

Dá se v letní přípravě vůbec vymyslet něco nového, nebo všichni trenéři nakonec dělají podobné věci? Máte nějaké speciální cviky?
Člověk neustále hledá nějaké nové možnosti, protože kdyby dělal jednu věc pořád dokola, tak to hráče přestane bavit. Je spousta způsobů, jak se dá letní příprava dělat. Někdy trenér víc preferuje cyklistiku, jindy se víc běhá, je to různé. Já kombinuju tak nějak všechno dohromady, trochu jsme tam zkusili zapojit i gymnastiku – a to teda nebylo úplně ono. (usmívá se)

Jak se připravují brankáři? Mají nějaký zvláštní program?
Brankáři absolvují převážnou většinu přípravy s námi, občas mají speciální brankářský trénink s Jardou Kamešem. Teď ale většinou trénují s námi, pokud se nedělají nějaké těžké silové věci.

Před pár týdny proběhl v Praze trenérský seminář pořádaný Slavomírem Lenerem, hodně se o něm mluvilo v médiích. Byl jste tam?
Ano, byl jsem tam i s Milanem Kastnerem a trenérem juniorky.

⇒  Dva bývalí Soudkovi spoluhráči, nyní hráč Radek Haman a asistent kouče Milan Kastner

A bylo to pro vás přínosné?
Určitě. Bylo to zajímavé, mělo to šmrnc, švih a dozvěděli jsme se tam některé nové věci.

Jak jste momentálně spokojený s kádrem? Je tu v porovnání s loňským rokem hodně mladých hráčů...
Je to pravda. Ještě budeme čekat, co nám spadne z vyšší soutěže. Pokud by se nějaká možnost objevila a ti hráči měli chuť pracovat bez toho, že si budou myslet, jak nám to tady v první lize všem ukážou, tak je vyzkoušíme a uvidíme.

Na první trénink na ledě má dorazit osm nebo devět nových hráčů. Měl jste v tom výběru své slovo, je podle vašich představ?
Jsou to hráči, kteří nám byli nabídnuti, a my souhlasili s jejich příchodem. Uvidíme, co předvedou na ledě. Musí se o místo poprat.

Jak vypadá aktuální stav Karla Pláška, který v play off utrpěl zlomeninu ruky?
Karel trénuje to, co může, což jsou převážně nohy. Pomalu zapojuje i tu bolavou ruku, ale asi mu to bude ještě chvíli trvat. Já věřím, že se dá dohromady, nastoupí do přípravy na ledě a ty problémy už budou výrazně menší.

Hrajete třináct přípravných utkání. Není to hodně?
Já si myslím, že ne, protože příprava je dlouhá. Je potřeba si zahrát, abychom věděli, jak by to v sezóně mohlo vypadat, chceme vyzkoušet různé kombinace v sestavě. Takže se toho nebojím.

Váš syn Robin hraje v zámoří. Jak často jste spolu v kontaktu, byl jste se za ním případně podívat?
No nebyl jsem tam ani jednou, protože jsem trénoval... Měl jsem práci a na to, abych si odjel podívat se, jak mi hraje kluk v Kanadě, jsem čas neměl. Vidíme se vždycky, když přijede v létě domů.

Když byl na odchodu z Česka, diskutovali jste o tom spolu?
Tak samozřejmě bavili jsme se o tom, ale nějakou radu bych na základě toho nikomu nedával. Buď to zkusí, nebo ne. Buď mu to vyjde, nebo nevyjde. Každá mince má rub a líc.

Je tam váš syn spokojený?
Je to jiné než u nás. I kdyby to nevyšlo, bude to pro něj zkušenost do sportovního i normálního života a určitě toho litovat nebude.