Trenéru Sýkorovi se Znojmo vždycky líbilo

Rozhovory
ST 2. 5. 2007
Z n o j m o - Nový trenér Znojemských orlů <b>Václav Sýkora</b> má za sebou bohatou hráčskou kariéru, ve které získal pět mistrovských titulů s Kladnem. Jako trenér působil na Kladně, ve Finsku, v Litvínově a spolu se svým asistentem Pavlem Hynkem dovedli před pěti lety k titulu pražskou Spartu. Ve Znojmě už se začíná pomalu zabydlovat. Hráče již „mučil“ na fotbalovém hřišti, v tělocvičnách, protáhl je Gránicemi, sám stihl navštívit pouze několik supermarketů, ale na vinný sklípek ještě čas neměl. Před rozhovorem se právě vrátil z obhlídky cyklistických tras, na kterých bude orlí tým prohánět.
Vstupenky na MS IIHF 2024 v Česku

Jak se to seběhlo, že jste se ocitnul jako trenér ve Znojmě?
V Litvínově jsem měl sice smlouvu ještě na další rok, ale dohodli jsme se, že ji ukončíme. První mě kontaktoval Miloš Hořava, protože byl rozhodnutý ve Znojmě skončit a obrátil se na mě, jestli bych měl zájem tady trénovat. Nabídka mě zaujala a jednání s Jardou Vlasákem proběhla rychle.

S jakými představami přicházíte do Znojma?
Určitě chci navázat na práci předchozích trenérů a snažit se ji ještě posunout dál. Znojmo se mi svým herním projevem vždycky líbilo, hrálo pěkný hokej. Předcházející trenéři naučili mužstvo hrát kolektivně a zodpovědně. Základ jeho hry byl na dobré defenzívě, podpořené skvělým brankářem. Bez kvalitní obrany se dnešní hokej nedá hrát. Vemte si třeba Kladno, to bylo nejproduktivnější, hlavně v přesilovkách střílelo hodně gólu, ale také jich mnoho dostávalo. To se jim vymstilo v předkole play off právě se Znojmem. Bylo markantní, jak Znojmo trestalo chyby a využívalo šancí a současně spolehlivě bránilo. Znojmo mělo v průběhu sezóny problémy s produktivitou, o čemž samozřejmě trenéři věděli a snažili se s tím něco udělat. Budeme na tom pracovat i my.

Proč jste si vybral za asistenta právě Pavla Hynka, se kterým jste v sezóně 2001/02 dovedli Spartu k mistrovskému titulu?
S Pavlem jsme spolupracovali už předtím a v podstatě jsme si řekli, že když bude možnost pokračovat dál, tak to uděláme. Teď se ta příležitost naskytla, tak jsme se dali znovu dohromady.

foto/
≡ Václav Sýkora při tréninku v tělocvičně

Jádro týmu zůstalo téměř stejné, přišli někteří noví hráči. Jak se vám nynější kádr jeví?
Měl jsem hodně času mužstvo sledovat, viděl jsem v podstatě všechny jeho zápasy v závěru sezóny, včetně předkola play off a play off. Proto jsem rád, že tady většina hráčů zůstala. Taky hráči, kteří přišli, jsou kvalitní, posily pro mužstvo.

Budete se mužstvo snažit ještě nějak doplnit?
Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby se ještě objevil nějaký kvalitní hráč, ale určitě už nějaké převratné změny nebo veliký přestup nebude. Stále máme zájem o Michala Tvrdíka, snažíme se jednat, ale mají to v rukou Pardubice. Podle slov Jardy Vlasáka by tady rád Michal hrál, protože by měl větší jistotu, že bude nastupovat. Kdyby se objevila nějaká možnost získat kvalitního hráče, tak bychom do toho asi šli. Ono ale moc z čeho vybírat nebude a jak čas běží, možnosti se zmenšují.

Jak to vypadá s hráči, kteří ještě nenastoupili do letní přípravy?
Přiznám se, že to je věc, která mě velmi trápí. Ta marodka je velká. Navíc to nejsou zranění, ze kterých se hráč rychle dostane. Jsou to pooperační stavy, kdy regenerace je dlouhodobá. Těch kluků, kteří jsou v této situaci, je docela dost. Někteří už sice začali trénovat, ale mohou třeba jenom šlapat na kole nebo pracovat s vrškem, nemohou být úplně zapojeni do tréninku. Navíc se čerstvě zranil Martin Růžička, který špatně šlápl na fotbalovém hřišti a vážně si poranil kotník. Jirkovi Dopitovi by v půlce května měli sundat ortézu, zatím chodí o berlích a nemůže ani řídit auto. Mohl by začít trénovat začátkem června, stejně tak i Radim Tesařík. Nejasné je to taky u Jirky Trvaje, dnes tu byl. Má za sebou nějaká vyšetření, všechny má negativní a pořádně se ani neví, co mu je. Tyhle kluky bychom potřebovali na tréninku, protože to jsou takoví pracovití hráči, kteří pozitivně působí na ostatní. Musíme se s tím ale nějak vyrovnat. Věřím ale, že postupně do toho naskočí všichni.

Jak se vám líbí zázemí znojemského klubu?
Je na velmi dobré úrovni, hlavně regenerace. Samotná kabina a její vybavení je parádní. Tréninkové prostory taky. Využíváme i jiné prostory - hřiště, tělocvičny, okolí na výjezdy na kolech, běhání v lese. Je tady všechno, co potřebujeme.

Měl jste čas už se po Znojmě, po městě jako takovém, porozhlédnout?
Moc ne. Poznal jsem zatím spíš okolí těch velkých obchoďáků, kam si vždycky večer zajedeme pro něco k jídlu. Taky trochu centrum, kde mám teď byt, no a ty ulice, kudy projíždíme nejčastěji. Na nic víc zatím nebyl čas. Nebyli jsme ještě ani v žádném vinném sklípku.

Preferujete víno nebo pivo?
Já mám radši víno.

Extraliga bude termínově dost našlapaná, moc času na nic nebude. Bojíte se toho?
Ne, že se toho bojím, ale bude to hodně náročné. Do dneška ještě není určený termín, kdy se začne extraliga, snad už se to rozhodne na příštím APK. Nejdříve se mělo začít brzy, kvůli tomu, že je víc mužstev, bude víc zápasů. Taky se zvažovalo, že by se mělo začít později, protože vloni bylo dlouho pěkně teplo a lidi nechodili na ligu. A to byl začátek hodně našláplý, protože v listopadu už byla odehraná skoro půlka ligy.

Co na to říká vaše rodina, že jste ve Znojmě?
To byl moment, o kterém jsme se nejdýl rozhodovali. Před tím jsem byl vždycky někde poblíž. Litvínov, Sparta, to bylo kousek na dojetí. V cizině jsme byli vždycky celá rodina pohromadě, děti byly malý, tak se to dalo zvládnout. Teď jsou oba na gymplu, tak je to jiný. Není to nic příjemného ani pro mě, ani pro rodinu, protože jsme byli pořád společně. Hlavně v cizině jsme byli na sebe dost vázaní, byli jsme věčně spolu, nebyly tam babičky. Je to teď trochu zásah do rodinnýho života, ale nedá se nic dělat. Taková je realita.

Vloni jste byl v Litvínově po 40 kolech odvolán. Proč?
To byste se měli spíš zeptat v Litvínově, ale přiznám se, že jsem to nečekal. Bylo to ze dne na den. V té době se nám nedařilo, ztratili jsme docela dost bodů a vypadli jsme z payofový desítky. To byl asi důvod. Byla ještě šance se z toho dostat, byla před náma ještě skoro celá čtvrtina. Měl jsem pocit, že odcházím od rozdělaný práce.

Sledujete probíhající mistrovství světa v hokeji?
Jak se dá, koliduje nám to s tréninkama. Ze zápasu s Amerikou jsem viděl jen poslední třetinu. Myslím si, že mužstvo je dobrý a že je velká, reálná šance na to, aby měli medaili.

NEWSLETTER