Tomáš Jakeš: Znojmo je pro mě srdeční záležitost, chceme vytvořit jednu velkou rodinu

Proč jste se rozhodl přijmout nové angažmá ve Znojmě?
Znojmo znám, bydlím tady, je to pro mě srdeční záležitost. Chci hráčům něco předat, ale myslím si, že to bude spíš vzájemná spolupráce. Kluci určitě něco naučí taky mě. S Romanem Šimíčkem jsme spolu hráli, známe se a víme, jaké má ten druhý názory na hokej. Na vzájemnou spolupráci se určitě těším. Když to řeknu upřímně, dostat takovou nabídku je trochu i o štěstí. Po takové šanci se musí chňapnout.

Kádr doznal velkých změn, může to být pro nově příchozího trenéra výhoda?
Jsou tu šikovní a mladí kluci. Mají obrovskou příležitost a můžou se dostat do světa. Naším úkolem je jim v tom pomoct. Teď se nějakou dobu mluvilo o krizi v českém hokeji, je tam určitá mezera. Dnešní mladí kluci ji můžou zaplnit, je to jen o tom chtít pracovat. Za vším je obrovská dřina, což málo lidí vidí a dokáže ocenit. Hokejová kariéra může být dlouhá a krásná, ale je to vykoupeno velkou obětavostí.

S Romanem Šimíčkem se znáte už z dřívějších let?
Ano, potkávali jsme se v extralize. Hrál jsem dlouho ve Vsetíně, on v té době ve Vítkovicích. On útočník, já obránce. Takže jsme se hodně osekávali (smích). Volali jsme si a jsme asi oba rádi, že jsme se domluvili. Známe se dlouho a budeme určitě táhnout za jeden provaz. Pak je možné dokázat mnohé.

Jste bývalým extraligovým obráncem, budete mít na starosti primárně beky i ve Znojmě?
Ano, budu mít na starosti primárně beky. Jak už jsem říkal, je to o tom zkusit kluky něco naučit, předat jim aspoň trochu ze svých zkušeností. Hodně důležitá je z mého pohledu komunikace a otevřenost.

Vzpomínáte stále na tři sezóny, které jste zde odehrál v extralize?
Určitě. Už když jsem sem přicházel, říkal jsem, že se ve Znojmě chci usadit. Je tu krásně, kolem je pěkná příroda, lesy. Nikdy jsem nebyl městský typ, vyhovovala mi spíš menší sídla, kde to bylo osobnější, všichni se spolu znali. Podobnou atmosféru jsem zažil předtím na Vsetíně a líbí se mi.

Jaké očekávání máte od EBEL?
Je to výzva. Je to profesionální soutěž, má jméno. Trénoval jsem mládež, pak dostal šanci v Moravských Budějovicích. Tady je to zase krok nahoru, hráči jsou na jiné úrovni. Pro trenéra je to nejen jeho zaměstnání, ale i vášeň. Tu se pak snaží přenést na hráče a strhnout je. Tráví tím velké množství času, dá se říct, že celý den.

Je to vášeň i pro vás? Baví vás trenéřina?
Rozhodně. Když na stadion přijde čtyři, pět tisíc lidí a skandují, je to neskutečný zážitek, běhá vám mráz po zádech. Asi proto to všichni hrajeme. Kluci ale budou potřebovat trpělivost, občas třeba i ze strany diváků, ne vše se bude dařit. Hokej jsem hrál, vím o čem to je. Všichni tady chceme vytvořit jednu velkou rodinu a dokázat, že má cenu dělat ve Znojmě hokej na špičkové úrovni.