Z n o j m o - Další příspěvek od zvláštního fanklubáckého zpravodaje <b>Karfíka</b> spatřuje světlo světa. Pojednává tentokrát o výjezdu na vsetínský Lapač, sledovat druhé extraligové kolo. Nedozvíte se z něj pikantní detaily ani neuvidíte kompromitující fotografie (snad příště), ale přesto je zajímavý.
První letošní výjezd do Vsetína byl v mnohém ojedinělý a ještě dlouho na něj budeme vzpomínat. První a významnou věcí byla změna dopravce, o tom však až později. Autobus nebyl plně obsazen, což se dá přičíst na vrub náročnému víkendovému vinobraní, ale i tak zájem o výjezdy na venkovní zápasy upadá. Už se asi nevrátí doby z nedávných let, kdy nebyl problém naplnit dva autobusy. Atmosféra v autobusu byla až nezvykle klidná i přesto, že mnozí doháněli, co během vinobraní nestihli a nebo svoji formu jen udržovali.
Další novinkou bylo, že se naše řady rozšířily o nového fanouška. To by nebylo až tak zvláštní, ale jednalo se o rakouského státního příslušníka, který pravidelně navštěvuje i domácí utkání. Myslím si, že i Oliver si tuto svoji premiéru řádně užil.
Na stadion jsme dorazili chvilku před zápasem, a tak jsme koupili lístky a hurá do sektoru hostí. Průběh utkání více vyhovoval nám (0:3, 1:1, 0:0), a proto se nebylo čemu divit, když jsme ovládli stadion.
Po vyhraném klání vládla v autobusu velmi optimistická nálada a jedna oslavná píseň střídala druhou. Čas byl také ideální a sliboval různé využití nedělního večera. Tento optimismus nám vydržel až před Břeclav, kde jsme na čerpací stanici při pravidelné občerstvovací zastávce zjistili, že máme poškozené zadní kolo. Rychlost, kterou jsme mohli pokračovat v jízdě, se rovnala rychlosti babety jedoucí na plný plyn. Čím víc jsme se blížili k domovu, tím horší zvuky vydávalo zadní kolo a po příjezdu do Znojma se nám značně ulevilo. Kvůli stavu kola jsme museli upustit od tradičního vítězného kroužení okolo Ivana. Ale pevně doufáme, že Ivan si v letošní sezóně naší radosti ještě mnohokrát užije.
