Erste

Jsem takový starší nováček, říká Radim Bičánek o své obnovené premiéře v české extralize

Jsem takový starší nováček, říká  Radim Bičánek o své obnovené premiéře v české extralize
21.06.2004 | HoR, GaZ

Z n o j m o - První extraligový zápas hrál Radim Bičánek už v sedmnácti letech. Rok nato odešel do Ameriky a následující sezónu již nastoupil v prvním zápase v NHL. V různých zámořských soutěžích odehrál dlouhých jedenáct sezón a teď se po letech vrací zpět do české extraligy, aby posílil obranný val znojemského týmu. Na svoje nové působiště se těší, nechybí mu chuť a odhodlání a už se nemůže dočkat, až vyjede na led, jak prozrazuje v rozhovoru.

Byl jste jedenáct let v Americe. Proč jste se rozhodl vrátit?
Loni jsem nehrál profesionálně, tak to byla pro mě taková výzva vrátit se domů. Spojil jsem se s panem Dočekalem, protože jsem chtěl zůstat na Moravě a znal jsem podmínky ve znojemském týmu, jak je tady kolektiv budovaný. Navíc vím, že v posledních letech udělalo Znojmo dobré výsledky, vloni skončilo čtvrté. Je to dobrý tým, který by měl obsazovat horní příčky, a to je pro mě velká výzva. Chtěl jsem hrát evropský hokej.


V české extralize jste odehrál jedinou sezónu ještě v juniorském věku. Nebudete si na českém ledě připadat jako cizinec?

Od kluků vím, že se extraliga hodně zlepšila. Z různých soutěží se jich spousta vrací, dřív se většinou odcházelo. Samozřejmě je zde hokej daleko víc technický, hraje se na velkém hřišti. V Americe se hraje víc do těla, tady jsou kluci víc chytří, víc se hraje hlavou. Určitě to bude malinko rozdíl, ale nebude to pro mě problém. Naposledy jsem hrál extraligu před jedenácti lety. Teď to bude asi trochu jiné. Jsem vlastně takový starší nováček.

Vaše pozice ve Znojmě nebude jednoduchá, klub si od vás hodně slibuje. Jste radši, když jste pod tlakem, vhání vám to adrenalin do žil, nebo raději hrajete, když je klid a pohoda, a to vám umožní se plně soustředit na hru?
To první se mi líbí. Jsem zvyklý pořád hrát pod nějakým tlakem, takže to pro mě není nic nového. Mám už něco odehráno, a tak chci svým příchodem do týmu pomoct. Hráč pokud chce dosáhnout nějakých úspěchů, jak individuálně, tak i s týmem, tak musí být pod tlakem. Bez něj se člověk nedokáže vybičovat k výkonům. Už se na to těším.

Podle statistik se jevíte jako ofenzivní obránce. V jedné sezóně se vám podařilo v šedesáti osmi zápasech nasbírat úctyhodných šedesát pět bodů.
To byla velmi podařená sezóna. Jsem obránce typu nahoru dolů, snažím se hrát nekompromisně před brankou, aby si tam soupeř nic nedovolil. Na druhou stranu bych chtěl pomoct útoku. Jsem takový obousměrný obránce.

Nebude vám po Americe smutno?
Myslím si, že ne, protože jsem vyrůstal tady, mám to kousek domů a všichni, rodina, kamarádi, budou daleko blíž než byli. Mám sice kamarády i v Americe, ale s nimi nemám takový blízký vztah. Myslím si, že to tady bude jen pozitivní.

Na co se nejvíc těšíte a z čeho máte největší strach?
Strach z ničeho nemám. Těším se, až se seznámím s klukama, až budu hrát hokej. Těším se na fanoušky, slyšel jsem, že je tady dobrá atmosféra. Už aby to začalo, léto je hrozně dlouhé.

Znáte se s někým ze současného kádru Orlů?
S Tomášem Kucharčíkem jsem hrál za Duklu Jihlava.

Když jste byl tak daleko od domova, tak asi pro vás internet není neznámou?
O znojemském klubu jsem se nejvíc dozvěděl právě z internetu. Jak jsem se dostal do kontaktu s panem Dočekalem, tak jsem to tady dost sledoval. Zajímalo mně, s kým budu hrát, prohlédl jsem si fotky kluků, abych je alespoň podle fotek poznal.