Z mateřského ledu byl Kotaška zklamaný, doma jej však čekají příjemné mateřské starosti

V pátek jste hrál vůbec poprvé ve své kariéře v dresu jiného mužstva na stadionu v Českých Budějovicích. Jaký to byl pro vás pocit?
Bral jsem to jako každý jiný. Je sice fakt, že jsem v Budějovicích hrál prakticky celý život, ale snažil jsem si to nijak nepřipouštět. Jsem z toho utkání zklamaný. Kdybychom alespoň uhráli lepší výsledek, měl bych z toho lepší pocit.

Na českobudějovickém ledě jste utrpěli pátou porážku v řadě…
Máme asi nějakou menší krizi, ale musíme se z toho dostat sami. Teď je reprezentační pauza, tak snad se dáme dohromady hlavně po psychické stránce.

V úvodní čtvrtině soutěže jste byli spolu právě s Českými Budějovicemi a třeba Litvínovem asi nejpříjemnějším překvapením celého extraligového pole. Pak se vám ale přestalo dařit a propadáte se tabulkou stále níž a níž. Máte pro tuto nezáviděníhodnou situaci vysvětlení?
Sami nevíme, proč se tohle stalo. Přišlo prostě jedno nepovedené utkání a najednou se to nějak začalo sypat. Jak říkám, nikdo z nás tomu moc nerozumí, ale každý musí najít chyby sám v sobě a všichni se musíme snažit z toho dostat jako tým. Po reprezentační pauze musíme jít prostě do každého zápasu zase naplno a podat maximální výkon.

≡ Obránce Ivo Kotaška

Na ledě českobudějovického MOUNTFIELDU jste prohráli 1:3 a dá se říct, že domácí vás přehráli. V čem byla chyba?
To je těžké říct, co se dalo třeba dělat jinak. Budějovice jsou nahoře v tabulce, daří se jim a vychází jim každá nahrávka. U nás to je přesně naopak. My se snažíme, seč nám síly stačí, a žádný puk se k nám neodrazí.

Předpokládám, že jako odchovanec českobudějovického hokeje sledujete výsledky svého bývalého týmu…
Určitě sleduji. To asi každý hráč dělá, když odejde z nějakého klubu, že potom ještě dlouho sleduje výkony svých bývalých spoluhráčů. U mne je to umocněnu tím, že jsem v Budějovicích vyrůstal.

Klubu z jihočeské metropole se zatím letos velmi daří. Máte z toho radost?
Určitě mě to těší. I když nemám vlastně s klubem již nic společného, tak tu mám plno kamarádů a rozhodně to všem moc přeji.

Tvrdíte, že tu máte plno kamarádů. Jste s někým z českobudějovické kabiny ve stálém kontaktu?
Hodně jsem v kontaktu se Štěpánem Hřebejkem, s kterým se i často setkávám osobně, když je čas. Moc ho ale bohužel není.

Pojďme se trochu vrátit k vašemu odchodu z Českých Budějovic. Působil jste přeci jen na jihu Čech odmalička a teď jste jinde…
Já jsem si chtěl zkusit působení v jiném klubu, protože v Budějovicích jsem byl už dlouhou dobu. Ve Znojmě se mi zatím líbí, ale hodnotit budu moci až po sezoně.

V jaké jste byl po loňské úspěšné sezoně situaci?
Bylo to moje přání odejít a rozhodně to nebylo tím, že bych byl přebytečný. Klub se mnou chtěl uzavřít smlouvu, ale já jsem chtěl prostě zkusit hrát jinde.

Je to trochu zvláštní. Dosáhl jste se svým mateřským klubem prozatím největšího úspěchu, kterým bylo semifinále extraligy, a když byla šance mířit tento rok třeba ještě výš, odešel jste…
Takový je život. Končila mi smlouva a řekl jsem si, kdy jindy, když ne teď. Podepsal bych třeba na další dva roky, což je docela dlouhá doba a já si myslím, že hráč by měl vyzkoušet i jiný tým, než jen svůj mateřský.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Znojmo?
Jednání se Znojmem bylo nejrychlejší a je to dobrý klub.

Jak jste zatím v novém působišti spokojen po osobní stránce?
Dostávám na ledě docela dost času a prostoru, ale jak říkám, zrovna teď být spokojený nemůžu, protože se nám nedaří jako týmu, ale uvidíme do budoucna. Snad se zase situace zlepší.

Na ledě sice moc důvodů k radosti nyní nemáte, ale v osobním životě tom je přesně opačně, že?
Ano, to je pravda. Narodila se nám holčička Lilinka. Je to štěstí a radost, tak doufám, že bude vše tak, jak má být.