Povídání s Josefem Augustou

Loni jste prohlásil o znojemském týmu, že jsou to takoví hračičkové. Mohl byste to vysvětlit? A co říkáte na jejich herní projev nyní?
Já si myslím, že styl hry ani kádr se mnoho nezměnil, stále Znojmo patří k těm techničtějším mužstvům, které preferují kombinační hokej. Mně osobně se také líbí, že dostávají šanci mladí, třeba Petr Kumstát nebo Ludvík.

Myslíte si, že je šance na úspěch s takovým stylem hry při současném trendu hokeje, zaměřeném na tvrdost a obranu?
Vždyť uspíváte. Hrajete dobrý hokej, který se divákům líbí. Samozřejmě, že závěr soutěže je trochu jiný, ale to je ještě daleko a spousta věcí se dá ještě vylepšit. Vloni jste byli jen krůček od toho, abyste se dostali ještě dál, mezi poslední čtyři. Viděl jsem všechny zápasy a rozhodně jste hráli dobrý hokej. Víte ono mnoho týmů před utkáním tvrdí, že na vás se musí hrát tvrdě a agresivně, ale v naší lize takových mužstev mnoho není.

Třeba Slavia?
On to Růžička taky říká, ale v podstatě v mančaftu taky nemá moc lidí, kteří by to mohli mydlit. Má tam taky většinou technické hráče a tvrdý je tam snad jen Antoš. Je to spíš otázka psychologie a jistého tlaku na hráče jak vlastní, tak i soupeře. Hlavní je donutit soupeře, aby přestal hrát svoji hru, trochu jim to otrávit úpornou obranou a pak se podaří z rychlých protiútoků dát nějaký gól a je to. Není to o tom, že někdo někoho zmlátí.

Nakolik si myslíte, že dokáže trenér ovlivnit hru nebo celkové fungování mančaftu?
Samozřejmě trenér může, nebo spíš musí nějak ovlivnit mužstvo, ale hlavní je, jak je tým sestaven, z jakých typů hráčů, jak jsou kvalitní, na jaké úrovni jsou. Mužstvo se dá ovlivnit tréninkem, herním systémem a to je pro práci trenéra podstatné. Pokud budete mít mužstvo složené se samých dvacetiletých hráčů, tak ovlivňování jejich hry a jejich dovedností musí být na daleko vyšší úrovni, než když máte tým z hráčů okolo třicítky. Spíš je to o zvolení správného stylu hry, který hráčům vyhovuje. Také výkonnost a její stálost v průběhu sezóny je věcí trenéra. A v neposlední řadě je věcí trenéra vytvořit v mužstvu určité vazby, vytvořit tým, aby všechno fungovalo jak má.

Co samotný zápas? Lze kaučinkem nějak ovlivnit jeho vývoj?
Samozřejmě. Máte možnost pozorovat projev jednotlivých hráčů, máte asistenty, různé statistiky, které napoví mnoho o hráčích. Je to i otázka psychologie, poznání psychiky jednotlivých hráčů.

A jak je to na lavičce reprezentace?
Tak to je trochu něco jiného. My jsme měli štěstí, že základ reprezentace tvořila skupina velmi zkušených ostřílených hráčů, na které se nabalovali ti ostatní. Navíc se složení kádru jen minimálně měnilo. Ti zkušení byli natolik silné individuality, že se tým v podstatě doplňoval takovými typy, aby si vzájemně vyhovovali.

Na vás je vidět, že je hokej vaší "srdeční záležitostí". Jak snášíte prohry? Třeba vyřazení na olympiádě v Salt Lake City?
Když jsem viděl po zápase s Ruskem v kabině to neskutečný zklamání hráčů, takových světových hráčů počínaje Haškem a konče Havlátem, který tam byl nejmladší, tak to vás vezme a mrzí. Na druhou stranu byli fantastičtí fandové, to bylo něco neskutečného. Pozdravy, vzkazy, maily... Cítili jsme podporu všude. Ovšem zástupcům "sedmé velmoci" se povedlo, a to už před olympiádou, vytvořit takovou nějakou divnou atmosféru okolo celého týmu, jako bychom tam snad ani neměli vyhrát. Bylo v tom hrozně málo pozitivních věcí, zbytečná polemika o spoustě věcí, navíc ne od odborníků.

Překvapilo vás, že v současném slovenském reprezentačním výběru není nikdo ze znojemských hráčů a naopak byl nominován Marek Vorel, který zrovna v poslední době nepodává právě nejlepší výkony?
On tam opravdu žádný Slovák není? Tak to nevím. Neznám filozofii Hossy. A k Vorlovi. Nemůžete posuzovat podle momentálního projevu, momentální formy. U každého hráče se výkony pohybují nahoru a dolů a myslím si, že Marek žádné velké výkyvy nemá a pozvánku do repre si za své výkony zaslouží. Udělal obrovský skok dopředu a je potřeba, aby dostal šanci i na mezinárodním poli, což jsou pro něj obrovské zkušenosti.

Teď trochu odjinud. Co dělá hokejový trenér bez hokeje?
Teď nedělám v podstatě nic. Starám se trochu o barák a zahradu, i když teď už se toho moc dělat nedá. Starám se taky víc o sebe. Jezdím na kole, chodím do fitu a do sauny. Chodím bruslit s vnukem. A samozřejmě sleduju hokej. Teď jezdím jen do Znojma, protože je to jen hodinka cesty. Co bude v příští sezóně, uvidíme.

Dodržujete vánoční tradice?
Určitě. Bydlíme teď v jednom domě s dcerou a vnuky a tak jsme celá rodina pohromadě. Postíme se, jíme kapra, rozdáváme dárky. Hlavně klid, pohoda.